Uvnitř foto od Mira Galia
Překvapivým vítězem mezinárodního závodu na ploché dráze se v sobotu v Kopřivnici stal mladý Ukrajinec Stanislav Mělničuk. Ve finále dokázal porazit bronzového medailistu letošního MS na dlouhé dráze Josefa France a polskou dvojici Hubert Legowik a Lars Skupień.
Právě Franc, mohutně povzbuzovaný dvěma tisícovkami diváků, dokázal „udělat“ závod, když každá jeho jízda byla velkou plochodrážní bitvou. Postavou malý šestatřicetiletý závodník neoplývá nejlepšími starty, a tak se musel probíjet dopředu ze zadních pozic. Nejinak tomu bylo i ve finále, kde dokázal odvážným manévrem podjet oba Poláky a do posledních metrů honit Mělničuka.
Ten měl přitom namále: po vítězné první jízdě ve dvou následujících získal jen bod a šanci bojovat o vítězství zachránil až dvěma výhrami na závěr základní části. Díky nim proklouzl do jízdy poslední šance (pro jezdce na 3. až 6. místě), kterou vyhrál před Legowikem, pardubickým Hynkem Štichauerem a dalším Polákem Marcinem Rempalou.
Není divu, že Mělničuk po závodě nešetřil superlativy: „Dráha rovná a hodně rychlá, krásná divácká kulisa a hezké prostředí. Určitě bych sem chtěl zase někdy přijet,“ komentoval plynnou polštinou (jezdí polskou ligu v Rawiczi) své vítězství. „Samozřejmě jsem rád, v polovině závodu jsem už myslel, že je vše ztraceno.“ Spokojený byl i Josef Franc: „Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, ale co se dá dělat. Na jaře mi vítězství v memoriálu Michala Matuly tady vyfoukl Martin Málek a teď zase jen stříbrný věnec. Tak snad do třetice,“ připomněl, že se do Kopřivnice letos podívá ještě jednou, v neděli 8. října na mezinárodní mistrovství ČR na dlouhé dráze.
Smůlu měl jeden z favoritů Matěj Kůs. Po skvělém začátku zadřel motor, chybějící body jej tak odsunuly až na 9. místo. Nedařilo se ani dalším našim, Ondřej Smetana, Patrik Mikel a Martin Gavenda skončili ve druhé desítce šestnáctičlenného závodního pole. Všech 22 jízd proběhlo jen s jediným pádem, Maďar Norbert Magoši po piruetě skončil u nafukovacích bariér a jeho stroj na nich, když málem přeskočil mantinel.
Pořadatelé navázali na letošní započatou tradici v prvním závodě a již potřetí věnovali 10% ze vstupného na rehabilitaci čtrnáctileté sjezdařce Veroniky Fojtíkové, které je po úrazu páteře upoutaná na invalidním vozíku.
Výsledky:
1. Stanislav Mělničuk, Ukrajina (3,1,0,3,3) 10+1 v Last Chance + 1 ve finále
2. Josef Franc, Česká republika (2,2,3,3,2) 12+2 ve finále
3. Hubert Legowik, Polsko (2,2,3,3,1) 11+2 v Last Cahnce + 3 ve finále
4. Lars Skupień, Polsko (3,2,T,3,3) 11+4 ve finále
—
5. Hynek Štichauer, Česká republika (1,3,3,2,2) 11+3 v Last Chance
6. Marcin Rempala, Polsko (3,R,3,1,3) 10+R v Last Chance
7. Robert Chmiel, Polsko (2,3,2,0,3) 10
8. Tomasz Rempala, Polsko(2,3,1,2,0) 8
9. Matěj Kůs, Česká republika(3,2,2,R,0) 7
10. Norbert Magoši, Mďarsko(0,3,2,F,1) 6
11. Ondřej Smetana, Česká republika (0,1,1,2,2) 6
12. Patrik Mikel, Česká republika (1,0,1,2,2) 6
13. (Josh Coyne, Austrálie (1,1,2,1,1) 6
14. Martin Gavenda, Česká republika (1,1,1,0,R) 3
15. Anne Spaan, Nizozemí (0,0,0,1,1) 2
16. Jakub Valkovič, Slovensko (0,0,0,1,0) 1
Jízdy:
1. Skupien, Legowik, Štichauer
2. Kůs, Chmiel, Mikel, Magoši
3. Mělničuk, T. Rempala, Gavenda, Spaan
4. M. Rempala, Franc, Coyne, Valkovič
5. Chmiel, Skupieň, Mělničuk, M. Rempala (R)
6. Magoši, Lęgowik, Coyne, Spaan
7. Štichauer, Kůs, Gavenda, Valkovič
8. T. Rempala, Franc, Smetana, Mikel
9. Franc, Magoši, Gavenda, Skupieň (T)
10. Lęgowik, Chmiel, T. Rempala, Valkovič
11. Štichauer, Coyne, Mikel, Mělničuk
12. M. Rempala, Kůs, Smetana, Spaan
13. Skupieň, T. Rempala, Coyne, Kůs (R)
14. Lęgowik, Mikel, M. Rempala, Gavenda
15. Franc, Štichauer, Spaan, Chmiel
16. Mělničuk, Smetana, Valkovič, Magoši
17. Skupieň, Mikel, Spaan, Valkovič
18. Mělničuk, Franc, Lęgowik, Kůs
19. M. Rempala, Štichauer, Magoši, T. Rempala
20. Chmiel, Smetana, Coyne, Gavenda (R)
Last Chance:
21. Mělničuk, Skupieň, Štichauer, M. Rempala (R)
Finále:
22. Mělničuk, Franc, Lęgowik, Skupieň
Foto: Miroslav Galia
Pořadatele lze jen chválit a nedá se vůbec nic vytknout. Dobrá propagace, dokonce tak dobrá že i moje žena si všimla, že se jede plochá dráha, zajistili výborné ozvučení. Nejvíce mě pořadatelé dostali tím , že byly připravené i tužky, pro ty co zapomněli. S díky jsem tuhle milou pozornost využil, protože jsem tužku zapomněl a nadával jsem si půlku cesty na plochou. Po duši mě pohladil i pohled na jednotné vesty jezdců s nápisem TATRA.
Kontrastem k vzornému pořadatelství byl zanedbaný stav stadionu a tribun, což jde na vrub města a správy sportovišť. Patrné to bylo hlavně když člověk zvedl oči ke stropu zastřešení tribuny. Zkorodované konstrukce nosných ocelových profilů, loupající se barva z dřevěného stropu. Zde snad v oblasti běžné údržby za těch bezmála 10 let co jsem tam byl na tribuně naposledy, neudělala správa sportovišť vůbec nic. pravda, možná to nikomu nevadilo, protože diváci ze sportů chodí jen na plochou dráhu a ta 9 let nebyla.
Nezbývá mi nic jiného, než plně souhlasit s komentářem od Romana, viz výše. Ještě bych i ocenil přijatelné ceny ve stáncích a velmi milé a usměvavé děvčata, co se staraly o občerstvení. Když k tomu všemu přičtu neuvěřitelnou pílí od organizátoru při znovu vybudování plochodrážního oválu od A po Z, ve svém volném čase, ze svých prostředků a za přispění ochotných sponzorů, tak mi nezbývá než si položit otázku: Proč tak radním vadí tenhle klub, který vše děla ze svého, nežádají dotace a ba naopak přispívají na dobročinnost a snaží se areál udržovat a rozvíjet . To ani nemluvě o počtu diváku na každém závodu. Který jiný sport ve městě má takovou podporu v hledišti? Který jiný sport funguje bez dotaci? Tedy když neberu v potaz, že mají k dispozici schátralý areál od města. Ještě jednou děkuji celému týmu ploché dráhy, a přejí, ať najdou s radnici společnou řeč. Myslím, že tahle sezóna by je měla přesvědčit, že plochá dráha vždy byla, je a měla by být do budoucna podporována a zachována.