……aneb
Vše, co jste kdy chtěli vědět, ale báli jste se zeptat (třeba protože by vám odpovědi nehrály do karet). Je to sice delší, ale mnoha lidem to objasní spoustu nejasností okolo našeho klubu.
za AK PD Kopřivnice sestavil Vladimír Kovář
• licence dráhy
Jedna z námitek našich oponentů: plochodrážní ovál přišel o licenci dráhy. Vychází to z nepochopení mechanizmu, jak jsou licence přidělovány: vždy na omezenou dobu (tři roky, rok, jednorázová, třeba jako na ledy). Pokud dráha nemá licenci, deleguje Svaz ploché dráhy na první závod sezóny rozhodčího, který má licence v kompetenci. Tím je např. Pavel Váňa z Hradce Králové, v minulosti to ale vyřešil i tak, že se v Kopřivnici stavil, když jel pískat do východního Polska a měl to po cestě. Buď dráhu schválí ihned, nebo sepíše připomínky a na prvním závodě nominovaný arbitr zkontroluje jejich odstranění. Tak tomu bude, i pokud se v Kopřivnici povede dráhu zachovat.
• rozměr dráhy
Další evergreen. Odpůrci ploché dráhy podle pořekadla „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“ jej mají hodně rádi. Dráha je delší, než povolují řády. Nemohou se zde proto jet žádné závody, dodávají. Dokonce se zaštiťují tím, že jim to údajně řekl samotný šéf ploché dráhy Petr Moravec. Neřekl. Naopak každý, kdo chtěl slyšet, ví, že dráha odpovídá národním řádům a mohou se zde dělat podniky MR i mezinárodní závody. Jak tenhle „šum“ vznikl? Dráha svou délkou neodpovídá mezinárodním řádům FIM, které vyžadují rozměry 260 – 425 metrů. Nemůže se zde tedy pořádat závod Grand prix a mistrovství světa. To sice je omezení a pro ambiciózní pořadatele velké, ale jde s tím existovat. Extraliga, finále MR jednotlivců či dvojic nebo závody s polskými „żużlowci“ jsou dostatečně kvalitní sportovní podniky.
• klub živoří a nemá činnost
Skomírá. Likvidace dráhy pro ně bude rána z milosti. Nevyužívá ji. Nepořádá akce… Opět účelové tvrzení, které má podepřít a vyargumentovat zrušení oválu. Od roku 2008, kdy se zde jely poslední dva závody klasické ploché dráhy, klub stále existuje a má se v mezích (hlavně finančních) možností k světu. Pořádal závody mistrovství republiky ve flattracku (zjednodušeně řečeno plochá dráha na terénních strojích), závody enduro extrému, plochou dráhu veteránů a pravidelně 2x ročně „motorkářské odpoledne“ s plochou dráhou sériových a upravených strojů. To vše na letním stadionu, na dráze, kterou jsme kvůli tomu upravovali. Plus k výčtu akcí je třeba připočíst ledovou plochou dráhu v letech 2012 a 2015 na Větřkovické přehradě. Nechť každý posoudí, zda to je vzhledem k finančním možnostem a počasí (u ledů) „nulová“ činnost. A to se zmiňuji jen o činnosti chystané pro veřejnost, vedle toho máme i další akce – brigády na údržbě našeho zařízení či klubové výlety na závody do Británie (Berwick), Německa (Teterow a Drážďany), Polska či na pražskou GP a pardubickou Zlatou přilbu… Apropó brigády: který jiný kopřivnický klub či spolek se může pochlubit, že desítky členů a sympatizantů chodí na brigády s vlastním nářadím a materiálem, aby se mohla vyvíjet činnost?
• likvidace plochodrážního oválu byla s naším klubem projednána
… a klub nemá námitek. Takže popořadě: nikdo nás z vedení města oficiálně nekontaktoval, aby nám tuto „jobovu zvěst“ sdělil. O záměru rekonstruovat stadion jsme se dozvídali útržkovitě z novin či od těch, kteří zaslechli víc. A přitom základem solidního chování bylo zvednout telefon, domluvit si schůzku s někým z představitelů klubu, nebo aspoň napsat oficiální dopis s informací, co se chystá a jaký by to mělo na nás dopad. O chystané rekonstrukci se dozvěděl více jeden z našich členů (nikoli představitel klubu, ale řadový člen), který kontaktoval místostarostu Lumíra Pospěcha ohledně prací na údržbě dráhy. Tedy autoklub kontaktoval radnici – a nikoli radnice klub, jak by tomu mělo správně být.
Když předseda klubu Martin Hyvnar navštívil radnici za účelem zisku informací a vyjasnění stanovisek, nabyl dojmu, že je rozhodnuto: že plochá dráha končí a že to je konečné stanovisko města, které nejde zvrátit. Jednoznačně tedy dostal (diplomaticky řečeno) zavádějící informace, protože to bylo v době před prosincovým zasedáním zastupitelstva, na němž se teprve hlasovalo o souhlasu s podáním žádosti o dotaci. Tam byli také zástupci klubu přítomni a v určitém okamžiku se chystali přihlásit o slovo, aby reagovali na vystoupení zastupitelů. Vedením města ale byli předběhnuti, když ti ujistili zastupitele, že zde jsou a že je s nimi vše projednáno. Než se stihli zorientovat, bylo projednávání ukončeno, takže to mohlo vzbudit dojem, že nemají co říct.
Z našeho pohledu tedy rozhodně jednání o projektu neproběhla standardně, klub nebyl pozván k oficiálnímu projednávání ve chvíli, kdy přišli atleti s projektem, nebyl seznámen s projektem, nemohl jej připomínkovat ani navrhnout změny. Představitelé klubu byli mystifikováni o „nezvratnosti“ jednání, stejně tak byli v omyl uvedeni zastupitelé.
• plochodrážní ovál je v havarijním stavu
Tvrzení z kategorie polopravd. Zvláště s pokračováním …a proto se zde už nikdy žádná plochá dráha nemůže konat. Do ideálu má ovál daleko, ale pravidelnou údržbou 100% ve vlastní režii se nám povrch i mantinely dařilo udržovat v provozuschopném stavu. Aby mohly sloužit i v budoucnu, přistoupili jsme loni k rozsáhlejším krokům. Povrch prošel hlubokým grejdrováním a s Tatrou coby sponzorem bylo domluveno dovezení kameniva z lomu v Jakubčovicích k dosypání a promísení. Upravili jsme výjezd z první zatáčky, aby nebyl tak ostře „za roh“. Úpravou procházely i mantinely – krycí guma byla dříve zachycena k dřevotřísce, nově po odstranění jejích zbytků byla uchycena přímo ke kovové konstrukci, což mj. schválil na inspekci šéf ploché dráhy Petr Moravec, který si k nám odskočil z extraligového závodu z Březolup. Teprve dopis radnice zakazující další kroky brigádnickou činnost zastavil. Nedávno se mne jeden z kopřivnických politiků ptal: mohla by se tam zítra jet plochá dráha? Na to odpovědně říkám: zítra ne, ale pozítří ano. Máme dost rukou, elánu, sponzorů a zkušeností, abychom rozdělané dílo dotáhli do konce. Ideálnější je, když je dráha nachystaná na podzim a přes zimu si může „odpočinout“, ale i na jaře je s ní možné pracovat.
• klub má pár členů
Ano, pokud za pár považujeme zhruba tři desítky. Ale vedle toho má řadu sympatizantů. Když se dělají brigády, když se pořádají závody a je potřeba přiložit ruce k dílu, sejde se třeba dvojnásobek ochotných lidí. Jenom nemáme potřebu každého nutit – hele, vyplň přihlášku. Nezáleží nám na kvantitě. Mnozí z nás pravidelně do organizace závodů zapojují své manželky a přítelkyně či děti, švagry nebo otce, přivedou kamarády… A nikdo z nich není členem. Pokud to ale bude nutné a pokud se rozběhne soutěž „Ulov co nejvíc duší“, tak se dáme do díla. Do konce února nás bude třeba stovka, do konce března tři sta. Vyzveme ty, kteří jsou v naší pořadatelské partě a „kartičku“ nemají, vyzveme sympatizanty. V klubu může být členem kdokoli, takže vyzveme i naše kamarády v plochodrážním světě. Budeme mít třeba pět set členů. Tisíc! Ale to nechceme – každý rozumný, každý opravdu rozumný člověk přece ví, že v tom to není. Rozhoduje, co dokážeme. A my se domníváme, že toho dokážeme hodně i ve třiceti. (Přesto na náš web a facebook přihlášku dáváme a přílivu nových členů se nebráníme – právě naopak!)
• v Kopřivnici nejsou jezdci (natož mladí jezdci)
Na úvod: plochá dráha nikdy nebyla masovým sportem a nikdy nebude. Především je to neuvěřitelně nebezpečná zábava a jde v ní o kejhák. Koho baví motorky, může se vylítat na pitbiku (minimotorka původně sloužila na popojíždění v depech v F1 a MotoGP, odtud název), v enduru nebo v motokrose, ale na půllitrové motorce bez brzd, poháněné kvůli výkonu metylalkoholem, nejde jet pomalu. Za druhé je to drahý sport. Pro jednotlivce i pro kluby, které organizují tréninky. Je to kruté, ale peníze rozhodují – chuďas nedostane šanci ukázat, co v něm je. V Kopřivnici byl ligový tým do konce 90. let. Bez podpory města jej nešlo udržet. Aspoň zde byli jezdci, kteří měli možnost přejít do zámožnějšího klubu a tam pokračovat v závodění. To byl případ Adriana Rymla či Michala Matuly. Tento model fungoval až do této dekády. Posledními jezdci s kopřivnickými kořeny byli Miroslav Horák a Dominik Hinner startující za Mšeno a pražskou Markétu. Pracovat s mládeží znamená mít miniovál pro motorky o objemu 80 a 125 ccm, na který není v areálu stadionu prostor. V tuto chvíli se klub aktivně snaží najít v okolí Kopřivnice vhodnou lokalitu pro vybudování minidráhy a o letošních prázdninách uspořádat několikadenní tréninkový kemp s účastí mladých jezdců z Pražského autoklubu (předběžně přislíbeno, včetně materiální podpory v podobě náhradních dílů a starších motocyklů) a dvou polských klubů, konkrétně Rybnik a Opole.Tuto akci hodláme spojit s náborem mládeže .(budoucích Kopřivnických plochodrážníků)
Nemít jezdce ale není nic výjimečného. Podobně je tomu třeba ve Mšeně, Divišově, Liberci, Chabařovicích, Svitavách či Mariánských Lázních. Takže je jednodušší vyjmenovat, kde jezdci jsou: v Praze, Pardubicích a Slaném více, v Březolupech jsou tři, v Plzni dva. Prostě tyto kluby sdružují zájemce ze širokého okolí, pořádají tréninky a soustředění. Tito jezdci pak tvoří základ startovních listin.
Takže shrnuto: smyslem klubů dnes není primárně vychovávat své jezdce, ale pořádat závody. Ty plní funkci zábavy pro široký okruh lidí. Není v Kopřivnici jiný sport, který by dokázal přitáhnout tolik diváků. V tom je diametrálně odlišný od sportů, které se dělají masově, ale bez větší divácké odezvy. Každý sport plní jinou roli, jeden jako způsob aktivního trávení času, druhý jako zábava. Např. kvůli MotoGP existuje v Brně areál, který se plně využívá jen jednou do roka. A ani ministerstvo školství, ani Jihomoravský kraj či Brno se provozovatelů neptají, kolik mají mládeže do 15 let. Chápou, že význam akce a areálu je v něčem jiném.
• plochá dráha se pustila do práce na ovále až poté, co se dozvěděla o rekonstrukci
Jak už jsem napsal výš, o rekonstrukci a záměru rušení našeho oválu jsme se oficiálně dozvěděli až v listopadu, kdy jsme dostali dopis zakazující další práce na ovále. Údržbu našeho zařízení (dráhy a mantinelu) jsme zahájili na konci října, ale tomu předcházela příprava: kontrolní sondy na dráze, zjišťování podloží, shánění materiálu k návozu (mletý kámen z lomu v Jakubčovicích), jednání se sponzory ohledně materiálu (šrouby a matice), zapůjčení techniky (nakladač, nákladní vozy s přívěsy), oprava grejdru, abychom mohli dráhu upravovat. Už v roce 2015 jsme ale propočítávali náklady na komplexní rekonstrukci dráhy, z čehož vznikl dokument Rekonstrukce plochodrážního oválu Kopřivnice, který jsme předali řediteli Správy sportovišť Kopřivnice panu Gillarovi. Jak se zdá, skončil u něj a dál se nedostal, proto mohl mezi zastupiteli vzniknout dojem, že plochodrážníci nemají o ovál zájem.
• proč se vlastně od roku 2008 nejezdí v Kopřivnici klasická plochá dráha
Toto „hluché“ období se kryje se dvěma událostmi. Tou první je světová ekonomická krize, která postihla také naše sponzory, díky nimž jsme mohli areál udržovat a závody pořádat. Druhým důvodem je situace v AČR neboli Autoklubu ČR. Dlouholetý prezident Roman Ječmínek, jehož pozice se spíš dala přirovnat k postu diktátora, se coby pravá ruka pana Hušáka podílel na pádu Sazky. To způsobilo několikaletý stopstav dotací na údržbu dráhy a zařízení. Při nulových příspěvcích města to byl rozhodující problém, neboť udržování areálu a pořádání závodů potřebuje kapitál a ne každý podnik je výdělečný (mj. kvůli počasí). Situace se změnila až s odstraněním pana Ječmínka a s vyřešením vnitřní ekonomiky AČR. Díky novým podmínkám je opět možnost získat dotace na sportoviště, navíc Svaz ploché dráhy mohl zakoupit dvě sady nafukovacích bariér, které jsou k dispozici a mohou být v Kopřivnici na závody nainstalovány. S odezněním krize se také zmnožuje počet sponzorů, kteří chtějí přispět na činnost klubu. Z těchto důvodů autoklub se rozhodl upravit dráhu a zapsat si na jaro 2017 závod přeboru ČR.
• a bonus na závěr
v roce 2000 jsem reportáží v kopřivnické kabelovce zkusil otevřít diskuzi o dalším osudu letního stadionu. Výsledkem byly jen dva pokusy o likvidaci ploché dráhy – v polovici minulého desetiletí v tandemu Zdeněk Krajčír – Milan Gillar (odraženo) a nyní,
současně jsem navrhoval pasportizaci sportovišť v Kopřivnici a vytvoření koncepce, kde by se co mělo rozvíjet. Nepovedlo se, takže nyní vedle rekonstruovaných hřišť u některých škol je tu opět pokus silou prosadit megalomanský projekt atletické osmi dráhy,
kapitolou sama pro sebe je existence SpSp a jejího šéfa Milana Gillara, mistra světa v přežívání. V souvislosti s letním stadionem připomínám, že plochodrážníci byli za posledních 15 let jednoznačným motorem údržby stadionu (ne plochodrážního oválu a mantinelu, ale celého stadionu). Iniciovali rekonstrukci rozhlasu a mixážního pultu, odvodnění zatáčky pod koupalištěm, úpravy nájezdové rampy atd.,
veselá historka z této doby: říkám tehdejšímu místostarostovi Zdeněk Krajčírovi: „Je tam velký problém. Z 18 tlampačů jich 9 nefunguje.“ On nato: „Pane Kováři, vy máte špatný úhel pohledu. Vy vidíte 9 nefunkčních, ale já těch 9 funkčních. Takže tam podle mě žádný problém není.“ (Samozřejmě veselá není, je tragická a bohužel typická),
taky říkal, že rozhlas město nezajímá, neboť jej využíváme jen my – fotbalisté a atleti nikoli. Takže jsme jej ve vlastní režii (= za naše peníze) opravovali. Taky jsme prořezávali stromy, opravovali plot a pokladny, civilizovali stánky na občerstvení, zametali tribunu…
Co jsme udělali – nezahálíme!
22. února proběhla ledová (pro některé lední) plochá dráha, a tím se i naplno rozběhl boj o zachování ploché dráhy v Kopřivnici. Co jsme za tu dobu podnikli? Stav k 10. únoru:
• rozjeli jsme petici, kterou podepsalo hodně přes tisíc lidí, pokud počítáme Kopřivničany, jejich počet začátkem února přesáhl pět stovek,
• „správci“ petic dál sbírají podpisy v Tatře, Duře, Brose, Autopalu i jinde. Kdo by dělal ve firmě (nebo např. chodil do školy), kde se vyskytuje víc Kopřivničanů, a chtěl se do sbírání podpisů zapojit (ale třeba i mezi sousedy), iniciativě se meze nekladou,
• založili jsme petiční místa v Kopřivnici: v Žábě, v prodejně Barvy laky Krysmánek naproti Kauflandu, v obdobné firmě (tedy barvy – laky a domácí potřeby) u Penny Marketu u výpadovky na Nový Jičín (tedy u Svazarmu) a v „Mirtouru“ na kruháči u anexu bývalé radnice. Pokud chcete podepsat, jste vítáni s otevřenou náručí,
• vytvořili jsme otevřený dopis, který jsme poskytli médiím, společně s průvodním dopisem také zastupitelům. Je možné si ho přečíst i s peticí i na našich nově upravených webových stránkách a na facebooku,
• a jsme u nových médií: Tomáš Wanke se stará o novou podobu našeho webu, Jiří Střalka (mladší) o facebook, na obě místa chceme pravidelně dávat čerstvé informace. Čtěte, sdílejte, lajkujte, pište do diskuze i připomínky, co zlepšit a co dělat. Hlavně rozšiřujte dál, ať se o našem boji ví!
• protože se domníváme, že zastupitelé nedostali úplné a vždy pravdivé informace, oslovili jsme i je. Do konce první dekády února jsme telefonicky nebo osobně hovořili s polovinou z nich (a navíc s některými politiky mimo zastupitelstvo),
• oslovili jsme s naším „příběhem“ média a řada z nich nám přislíbila přízeň,
• Česká televize Ostrava o nás natočila reportáž, která byla odvysílaná ve čtvrtek 2. února (možno najít v archívu),
• o den později místopředseda Vladimír Kovář natáčel rozhovor pro KTK neboli kopřivnickou kabelovku,
• požádali jsme KTK o televizní diskuzi v trojúhelníku město – atleti – plochá dráha. Pokud nenastane konec světa (nebo jiné nenadálé okolnosti), mělo by se natáčet v pondělí 27. února,
• zároveň jsme mailem oslovili starostu Kopřivnice s žádostí o svolání veřejného projednávání záměru rekonstrukce letního stadionu. Argumentovali jsme tím, že záměr rušit plochodrážní ovál nebyl ve volebních programech a občané neměli možnost se k záměru v neomezované diskuzi vyjádřit. Navrhujeme termíny pátek 24. února, případně 25. 2. nebo 27. 2. Pokud se toto projednávání uskuteční, jste zváni v počtu větším než velkém!
• na webu a facebooku jsme umístili přihlášku pro ty, kteří chtějí rozšířit naše řady,
• připravili jsme nejen pro vás „osvětový“ článek Nepravdy a polopravdy o kopřivnické ploché dráze,
• a už víme den D a hodinu H: bude to čtvrtek 16. března, kdy je klíčové zasedání zastupitelstva. Zatrhněte v kalendáři červeně, radioaktivně, s dalšími světelnými a zvukovými efekty! Chystáme setkání před radnicí a účast na rozhodujícím zasedání, kdy je třeba dát zastupitelům rozhodně najevo, jaká je vůle občanů!